Tento dokument by měl popisovat automatizovanou instalaci SuSE Linuxu programem YaST. Pro automatizovanou instalaci jsou třeba připravit startovací disketu a instalační médium. Startovací disketa může být vytvořena z normální startovací diskety, která je součástí SuSE distribuce. V této chvíli je možné použít jako instalační médium CD a NFS. Jako základ pro vytvoření automatizovaného instalačního média můžete využít normální CD ze SuSE distribuce.
Automatizovaná startovací disketa může být vytvořena z normální startovací diskety. Překopírujete image normální startovací diskety z prvního CD na disketu.
dd if=/cdrom/disks/bootdisk of=/dev/fd0
Na disketě máte potom k dispozici následující soubory (příklad pro SuSE Linux 6.4):
-rwxr-xr-x 1 root root 631335 března 31 17:29 initrd -r-xr-xr-x 1 root root 8920 března 13 07:40 ldlinux.sys -rwxr-xr-x 1 root root 816685 března 13 07:40 linux -rwxr-xr-x 1 root root 2424 března 13 07:40 message -rwxr-xr-x 1 root root 774 března 13 07:40 syslinux.cfg
Přitom je třeba nahradit soubor linux jádrem, které obsahuje podporu pro pevné disky, na které chcete instalovat. Pokud instalujete do systému SCSI, je třeba zakompilovat do jádra odpovídající SCSI řadič. Pokud budete instalovat přes NFS, nezapomeňte zakompilovat také podporu pro používané síťové karty. Pokud budete chtít používat jednu disketu pro množství různého hardwaru, je třeba zkopilovat jádro tak, aby podporovalo všechny SCSI řadiče a síťové karty, které budete chtít použít.
Od verze SuSE Linuxu 6.3 je možné provádět automatizovanou instalaci také se standardně dodávaným jádrem tak, že přidáte potřebné moduly do info-souboru. Bližší informace jsou uvedeny v odstavci Popis řídících souborů.
Soubor syslinux.cfg obsahuje ve verzi pro SuSE Linux 6.4 na druhé řádce následující:
append initrd=initrd rw ramdisk_size=65536
Aby jste vytvořili z této diskety automatizovanou startovací disketu,
je třeba do tohoto druhého řádku uvést ještě linux=auto
.
Druhý řádek bute potom vypadat takto:
append initrd=initrd rw ramdisk_size=65536 linuxrc=auto
Konkrétní průběh automatizované instalace bude potom řízen
souborem /suse/setup/descr/info
z diskety. Obsah
tohoto souboru bude podrobně popsán ve čtvrtém odstavci.
Jako alternativní řešení můžete vytvořit tento soubor přímo v
kořenovém adresáři na disketě.
V této chvíli lze provádět automatizovanou instalaci přes NFS a CD.
Instalace přes NFSJe možné připravit prostředí pro automatizovanou instalaci na NFS serveru a to následujícím způsobem.
mkdir /usr/AUTO cd /usr/AUTO
mount /cdrom cd /cdrom cp -axv . /usr/AUTO/ cd - umount /cdromToto je třeba opakovat pro všech 6 CD. Potom je nachází v /usr/AUTO/ souborový strom, z kterého můžete provést instalaci. Nezapomeňte prosím, že potřebujete CD především pro skryté soubory z adresáře root. Výše uvedeným příkazem zajistíte, že budou překopírovány.
Potom je možné provádět z adresáře /usr/AUTO instalaci přes NFS.
Podrobný pruběh instalace je řízen souborem /usr/AUTO/suse/setup/descr/info
.
Tento soubor bude blíže popsán ve čtvrtém odstavci.
Automatizovaná instalace z CD je možná pouze pomocí CD vypálených právě pro tento účel. V zásadě je možné použít adresářový strom určený pro instalaci přes NFS a ten potom kompletně vypálit na CD a máte k dispozici automatizovanou instalaci v CD verzi.
V tomto odstavci jsou popsány různé zápisy do řídícího souboru pro automatizovanou instalaci. Je samozřejmě možné používat více takovýchto řídících souborů. Dva musí ale existovat - jeden na startovací disketě a druhý na instalačním médiu. Formát obou těchto souborů je v zásadě shodný i když některé zápisy dávají smysl pouze při použití na startovací disketě (viz odst. 4.1). Pokud budete do info souboru dopisovat názvy cest, používejte symbol pro substituci $I:. Tato cesta nemůže být pevně vytvořena, protože YaST teprve v průběhu instalace určuje, kam bude instalační médium během instalace připojeno (mount). Kromě toho můžete použít takovéto info soubory pro instalaci přes NFS i CD.
V souboru /suse/setup/descr/info
jsou, kromě jiného,
obsaženy informace, které Linuxrc
potřebuje pro nastavení
jazyka a klávesnice a pro získání přístupu k instalačnímu médiu. Tyto zápisy
mají samozřejmě smysl pouze pro info soubor umístěný na disketě. V následujícím
textu budou tyto zápisy jednotlivě popsány.
Language
Display
Keytable
Bootmode
Net
. Obsahují informace,
které umožní programu linuxrc přístup přes síť k instalačnímu médiu.
Netdevice
Server
Serverdir
IP
Netmask
Gateway
Nameserver
insmod
Od verze 6.3 SuSe Linuxu je možné použít standardní jádro pro automatickou instalaci tak, že jsou během instalace dohrávány jednotlivé ovladače (SCSI řadiče a síťové karty) příkazem insmod. Pokud má automatizovaná instalace podporovat více alternativních SCSI řadičů a síťových karet, je třeba uvést více řádků s příkazem insmod. Pokud budete chtít například umožnit automatizovanou instalaci pro SCSI řadiče Adaptex a NCR, viz následující příklad:
insmod aic7xxx insmod ncr53c8xx
Podobně postupujte při instalaci přes NFS pro síťové karty Tulip a 3Com:
insmod 3c59x insmod tulip
Aby bylo toto řešení funkční, musí být tyto moduly obsaženy na startovací disketě. Z důvodů nedostatečného prostoru na disketě není možné překopírovat všechny SCSI a síťové moduly. Aby jste byli schopni určit, keré moduly jsou na disketě, postupujte prosím podle následujícího:
initrd
ze startovací diskety bude
na disku rozbalen
zcat /disk/initrd > /tmp/initrd
initrd
bude připojen k disku
mount -o loop /tmp/initrd /mnt
ls /mnt/modules
V SuSE Linuxu 6.4 jsou k dispozici např. následující moduly: 8390.o advansys.o eepro100.o ne.o rtl8139.o BusLogic.o aha1542.o ips.o ne2k-pci.o tulip.o 3c59x.o aic7xxx.o ncr53c8xx.o nvram.o
Příklad info souboru pro instalaci přes NFS server:
Language: czech # "czech", "german" nebo "english" Display: color # "color" nebo "mono" Keytable: cz-lat2 # rozložení klávesnice Bootmode: Net # příklad síťové instalace IP: 192.168.103.2 Netmask: 255.255.255.0 Gateway: 192.168.103.1 Server: 192.168.102.10 Serverdir: /usr/AUTO Nameserver: 192.168.102.1 Netdevice: eth0 insmod aic7xxx insmod ncr53c8xx insmod rtl8139 insmod tulip insmod 3c59x
Info soubor na startovací disketě může taky obsahovat i všechny zápisy v normálních info souborech. Význam těchto zápisů je vysvětlen v následujících kapitolách.
Protože je možné při automatizované instaci používat více info souborů a většina zápisu může být uvedena v každém info souboru, mělo by být stanoveno, který zápis je platný v případě, kdy budou v různých souborech uvedeny rozdílné hodnoty.
Hierarchie v sestupném pořadí:
Pokud je tedy ve více souborech stejné klíčové slovo s rozdílnými hodnotami, platí zápis v souboru, který je v hierarchii výše postaven. Pokud je to třeba, je možné umístit všechny nezbytné údaje na startovací disketu a tam jednoznačně nastavit potřebné položky.
V tomto odstavci jsou uvedeny položky info souboru, které mají co do činění s úpravou diskových oddílů a formátováním instalovaného systému.
AUTO_FDISK
určuje, jestli bude vůbec spuštěna automatická úprava diskových oddílů
použitelné hodnoty: 0, 1, 2
0
automatická úprava diskových oddílů neproběhne1
automatická úprava diskových oddílů bude provedena.
Předtím, než proběhne vytvoření diskových oddílů, zobrazí se schéma zobrazující
diskové oddíly a uživatel potom potvrdí, resp. upraví tyto diskové oddíly.2
automatická úprava diskových oddílů proběhne bez zásahů
ze strany uživatele.AUTO_FDISK 1
AUTO_FDISK_DISK
Obsahuje seznam názvů diskových zařízení, které připadají v úvahu pro
automatizovanou instalaci. Instalace se uskuteční na disku, který odpovídá
prvnímu názvu zařízení z tohoto seznamu. Úprava diskových oddílů, která bude
prováděna na tomto disku bude řízena souborem part_NNNNN
(kde NNNNN představuje pěticiferné číslo) v adresáři suse/setup/descr
na instalačním médiu. Soubor part_NNNNN
obsauje stávající
strukturu diskových oddílů. Tato struktura určuje při automatizované instalaci, které
diskové oddíly budou vytvořeny a jejich velikost. Který z různých part souborů
bude použit závisí na velikosti pevného disku, kam bude instalován systém.
Vždy bude vybrán soubor s největším číslem NNNNN, které nepřekročí kapacitu
disku v MB. Jako příklad esistuje v adresáři suse/setup/descr
soubor
part_00000
a part_02500
. Pro úpravu diskových oddílů
pevného disku s velikostí 2GB bude tedy použit soubor part_00000
.
Pokud budete mít disk s velikostí 4GB, bude použit soubor part_02500
.
Příklad:
AUTO_FDISK_DISK /dev/hda /dev/sda
Od SuSE 6.3 existuje pro part soubory alternativní formát, který umožňuje specifické zásahy při úpravě diskových oddílů a souborového systému.
Příklad schematického souboru pro úpravu diskových oddílů:
SWAP 110 / 200 /var 300 /usr 800 /home 0
Výše uvedený schematický soubor by například vytvořil na SCSI disku
(/dev/sda
) následující diskové oddíly. Jako první diskový
oddíl (/dev/sda1
) bude vytvořen odkládací diskový oddíl
veliký minimálně 110 MB. Potom je vytvořen kořenový adresář veliký minimálně
200 MB. Potom následují diskové oddíly pro /var
(/dev/sda6
)
a /usr
(/dev/sda7
) s velikostí minimálně 300, resp.
800 MB. Jako poslední bude vytvořen diskový oddíl /home
, která bude
obsahovat zbytek prostoru na disku. Určené velikosti jsou přibližné, diskový oddíl
může být větší, protože jsou uvažovány pouze kompletní cylindry. Můžete provést
více zápisů s klíčovým slovem SWAP, a tímto způsobem vytvořit více odkladových
diskových oddílů. Pokud poslední řádek obsahuje číslici 0
, bude
tomuto diskovému oddílu přiřazeno zbývající místo na disku.
Příklad schematického souboru pro úpravu diskových oddílů (aleternativní formát):
/ size=200 id=83 bs=1024 err=c maxm=20 idns=4096 respc=5 SWAP size=110 id=82 /var size=300 id=83 bs=1024 err=c maxm=20 idns=4096 respc=5 /usr size=800 id=83 bs=1024 err=c maxm=20 idns=4096 respc=5 /home size=0 id=83 bs=1024 err=c maxm=20 idns=4096 respc=5
Tento alternativní formát vytvoří stejné rozložení diskových oddílů jako výše uvedený standardní formát, ale zde máte možnost blíže specifikovat vytvářené diskové oddíly. Následuje popis jednotlivých klíčových slov v příkladu:
FSTAB_SEARCH
Obsahuje seznam diskových oddílů. Tyto diskové oddíly jsou hledány
v takovém pořadí, v jakém jsou uvedeny v souboru /etc/fstab
.
Pokud tento soubor nalezne uvedený diskový oddíl, ten potom nebude automaticky
upraven, ale bude načten soubor /etc/fstab
a budou provedeny
úpravy disových oddílů podle schématu uvedeného v tomto souboru. Nastavení
tohoto schématu je možné provést pomocí klíčového slova (FSTAB_FORMAT
)
tak, yby při automatizované instalaci mohly být znova nainstalovány systémové
diskové oddíly (např. / /var/usr
), zatímco ostatní nebyly tímto zasaženy
(např. /home/space
).
Příklad:
FSTAB_SEARCH /dev/sda1 /dev/hda1
FSTAB_FORMAT
Obsahuje bod připojení pro diskový oddíl, na který je nahlíženo jako na systémový.
Tento zápis má smysl pouze ve spojitosti s předem uvedeným klíčovým slovem
(FSTAB_SEARCH
). Obsahuje body připojení těch diskových oddílů,
které budou po načtení existující /etc/fstab
nově inicializovány. Všechny
diskové oddíly, jejichž bod připojení není uveden v seznamu, zůstanou při tomto druhu
instalace nepozměněny.
Příklad:
FSTAB_FORMAT / /var /usr
AUTO_FDISK_TABLE
Tímto zápisem je možné přiřadit pevnému disku určitý
soubor pro úpravu diskových oddílů. Zápis obsahuje
název zařízení a cestu k souboru pro úpravu diskových oddílů.
Tato cesta obsahuje zástupný znak $I:, který představuje
cestu k instalačnímu médiu. Může také existovat více zápisů s
klíčovým slovem AUTO_FDISK_TABLE
. Pokud se
jich bude k určitému disku vztahovat více, potom bude platnost určována
podle hierarchie tak, jak je to uvedeno v kapitole 4.2. Zápisy, které
se týkají disků, kde není umožněn zápis, budou ignorovány. Pokud
bude nalezen aspoň jedna položka v klíčovém slově AUTO_FDISK_TABLE
a bude existovat aspoň jeden disk s právem zápisu, pak budou
zápisy v klíčovém slově AUTO_FDISK_DISK
ignorovány.
Příklad:
AUTO_FDISK_TABLE /dev/sdb $I:/suse/ADD_FILES/part_test
FAST_INSTALL
Pomocí tohoto údaje je možné vyřadit všechny charakteristiky (angl. features) automatizované instalace. Pokud jsou vyřazeny, tak probíhá zcela normální instalace SuSE Linuxu. Použitelné hodnoty jsou : 0, 1, 2.
0
neprobíhá automatizovaná instalace1
uživatel bude dotázán, zda má být provedena automatizovaná isntalace2
automatizovaná instalace bude probíhat vždy.Příklad:
FAST_INSTALL 2
AUTO_LILO
Tento zápis určuje, jestli bude provedena automatizovaná instalace zavaděče LILO.
Automaticky bude dodán název instalace linux, resp. linux.old, které odkazují na jádro
/boot/vmlinuz
, resp. /boot/vmlinuz.old
. Pokud systém obsahuje
dosový oddíl, pak bude i ten zanesen do zavaděče LILO. Použitelné hodnoty jsou: 0, 1, 2.
0
nebude probíhat automatizovaná LILO konfigurace1
Na konci automatizované konfigurace bude vytvořená
konfigurace zobrazena. Následuje dotaz na korektnost konfigurace a možnost
ručně upravit požadované parametry.2
Vždy bude probíhat automatizovaná kofigurace. Výstup z
konfugurace bude uložen v souboru /var/adm/inst-log/lilo.inst
.Příklad:
AUTO_LILO 2
LILO_DOS_NAME
Automatická LILO konfigurace vytvoří samozřejmě položku pro načtení dosového diskového oddílu, pokud je v systému zastoupen. Tímto údajem určíte název dosové konfigurace pro LILO konfiguraci.
Příklad:
LILO_DOS_NAME win98
AUTO_NET
Pří instalaci přes síť je možné převzít automaticky nastavení sítě (síťové zařízení, IP adresa, síťová maska, brána) v právě instalovaném systému. Použitelné hodnoty: 0, 1.
0
nebude probíhat automatizovaná síťová konfigurace1
síťová data budou během instalace systémem automaticky přejata.Příklad:
AUTO_NET 1
AUTO_NAME
Pokud provádíte tuto instalaci přes "bootp" nebo "DHCP" server a funguje-li také jako "nameserver", je možné přenést název počítače z nameserveru do instalovaného systému. Použitelné hodnoty: 0, 1.
0
názvy počítačů nebudou přejaty1
bude přejat název počítače, který odpovídá IP adrese.Příklad:
AUTO_NAME 1
AUTO_NAMESERVER
Pokud je prováděna instalace přes "bootp" nebo "DHCP" server a funguje-li také jako "nameserver", je možné použít tent nameserver automaticky v instalovaném systému. Použitelné hodnoty: 0, 1.
0
nameserver nebude přejat1
nameserver bude přejat do instalovaného systému.Příklad:
AUTO_NAMSERVER 1
AUTO_SERVICES
Určuje, zda budou kladeny dotazy týkající se síťových služeb. Použitelné hodnoty: 0, 1
0
budou položeny dotazy týkající se síťových služeb1
nebudou kladeny žádné dotazy.Příklad:
AUTO_SERVICES 1
AUTO_INSTALL
Tento zápis určuje, který výběrový soubor bude použit pro automatizovanou
instalaci. Tento výběrový soubor obsahuje názvy všech balíků SuSE distribuce,
které budou instalovány. Také zde je možné uvést cestu k výběrovému souboru.
Zde je třeba uvést zástupný znak $I:
pro cestu k instalačnímu médiu.
Pokud nebude uvedena žádná cesta k souboru, je třeba uložit tento soubor v
suse/inst-sys/var/lib/YaST
.
Příklad:
AUTO_INSTALL $I:/suse/ADD_FILES/AUTO.sel
ADD_INSTALL
Tímto zápisem můžete instalovat doplňující výběrové soubory. Toto klíčové slovo může obsahovat více hodnot. V tom případě budou instalovány balíky uvedené ve všech výběrových souborech. Toto klíčové slovo vám dává možnost instalovat na počítače určité skupiny daný software.
Příklad:
ADD_INSTALL $I:/suse/ADD_FILES/Tex.sel
INSTALL_WAIT
Po instalaci balíků má uživatel možnost kontroly instalačních
"log" souborů. Systém bude čekat na povolení dalšího běhu. Instalační
"log" soubory jsou v adresáři /var/adm/inst-log
.
Použitelné hodnoty: 0, 1.
1
čeká se na povolení dalšího běhu po instalaci balíků0
nečekat po instalaci balílů.Příklad:
INSTALL_WAIT 0
AUTO_KERNEL
Obsahuje název instalovaného jádra. Od verze 6.4 je zde možné
uvést buď kernel RPM nebo individuálně upravené jádro. Takto upravené
jádro se musí nacházet na instalačním médiu v adresáři
suse/images/
.
Individuálně upravené jádro musí obsahovat přinejmenším odpovídající
SCSI podporu v případě, že máte tento typ zařízení obsažen v systému.
Od verze 6.4 existuje jádro ve formátu RPM. Přesto zůstává podporována
možnost automaticky instalovat vlastní zkompilované image jádra. Na CD
SuSE distribuce jsou od verze 6.4 k dispozici pouze RPM verze jádra.
Příklad:
AUTO_KERNEL k_deflt.rpm
SuSE Default-Kernel-RPM v suse/images
AUTO_KERNEL mykernel
vlastní zkompilované jádro v suse/images/mykernel.ikr
CDROM_DEVICE
Pokud je prováděna instalace přes NFS, můžete zde uvést název zařízení pro CD mechaniku.
Příklad:
CDROM_DEVICE /dev/scd0
NO_ASK_SWAP
Tento zápis určuje, zda bude položen dotaz o používání odkladového (angl. swap) diskového oddílu. Použitelné hodnoty: 0, 1
0
bude vznesen dotaz na používání odkladového oddílu1
nebude tento dotaz položenPříklad:
NO_ASK_SWAP 1
END_MESSAGE
Tento zápis určuje, zda bude uživatel na konci instalace dotázán, zda chce nyní restartovat systém. Použitelné hodnoty: 0, 1
0
systém bude automaticky restartován1
uživatel bude dotázán, zda má být systém restartován.Příklad:
END_MESSAGE 0
END_STARTUP
Tento zápis určuje, zda bude zobrazeno hlášení po prvním restartu počítače o tom, že instalace je ukončena. Použitelné hodnoty: 0, 1
0
hlášení není zobrazeno1
hlášení je zobrazeno.Příklad:
END_STARTUP 0
CHECK_DEPENDENCY
Tento zápis určuje, zda dojde k pozastavení instalace při nevyřešených závislostech mezi instalovanými balíky. Použitelné hodnoty: 0, 1
0
nedojde k pozastavení při nevyřešených závislostech1
dojde k tomuto pozastavení.Příklad:
CHECK_DEPENDENCY 0
NEVER_STOP
Určuje, zda budou všechny dotazy zodpovězeny pomocí defaultní hodnoty. To způsobí, že, při problémech během instalace budou zobrazena dialogová okna, kdy je očekáván zásah uživatele. Pokud uvedete hodnotu "1", bude instalace za všech okolností pokračovat. Bohužel není možné zaručit spustitelnost systému. Použitelné hodnoty: 0, 1
0
při neočekávaných problémech bude dotazován uživatel1
uživatel nebude v žádném případě dotazován a
instalace bude dokončena v každém případě.Příklad:
NEVER_STOP 0
RC_CONFIG_0
Tímto klíčovým slovem můžete editovat obsah souboru
/etc/rc.config
. Zápisy musí obsahovat po
klíčovém slově RC_CONFIG_0
ještě klíčové slovo uvedené
v souboru /etc/rc.config
. Zbytek až ke konci tohoto řádku bude
považován za hodnotu klíčového slova. Můžete použít libovolný počet těchto
zápisů ve všech načítaných info souborech. Všechny budou zapsány do
/etc/rc.config
. Pokud bude hodnota pro stejné klíčové slovo
rozdílná, v tom případě bude mít platnost hodnota uvedená v souboru s vyšší
prioritou (viz kapitola 4.2).
Příklad:
RC_CONFIG_0 START_GPM yes
RC_CONFIG_1
Tímto klíčovým slovem můžete editovat zápisy do souboru
/etc/rc.config
pouze v případě, kdy jsou nainstalovány
také balíky na dalších CD. Tento zápis má smysl pouze tehdy, pokud
provádíte automatizovanou instalaci více CD. Při instalaci přes NFS nebo z
vlastních CD je RC_CONFIG_1 ekvivalentem pro RC_CONFIG_0, a proto
by neměl být používán..
Příklad:
RC_CONFIG_1 DBROOT /opt/adabas
Kromě těchto zápisů pro automatickou instalaci se nacházejí v info souborech instalačního média také zápisy, které popisují samotný instalovaný systém. Jsou používány především při aktualizaci systému programem YaST. Tyto zápisy jsou mají význam pouze v info souboru na instalačním médiu a neměly by být editovány.
To se týká následujících položek:
ELF MIN_YAST_VERSION DIST_STRING DIST_IDENT MIN_DIST_VERSION HAS_LIVE_CD
Při automatizované instalaci je možné instalovat také balíky, které nejsou součástí distribuce SuSE Linuxu. Tyto balíky může uživatel podle vlastního uvážení včlenit do automatizované instalace. To samé se také týká vlastních skriptů, které budou prováděny během instalace.
Existují tři možnosti pro instalaci vlastních skriptů a balíků:
Balíky by měly být ve formátu RPM. Z důvodů zpětné kompatibility můžete také instalovat tgz archív. Ale protože nejsou potom tyto balíky obsaženy v RPM databázi, nedoporučujeme toto řešení.
V obou případech (PRE a POST) můžete spustit libovolně velký počet
skriptů. Skripty obsahují jako první parametr adresář, ve kterém se nacházejí,
a proto je možné uvést také soubory, které by měly být nainstalovány do
distribuce. Jako druhý parametr je PRE, POST nebo LAST, podle toho,
v kterém bodě bude volán skript. Skripty jsou spouštěny příkazem "sh -x"
a všechna hlášení jsou potom přesměrována do souboru
/var/adm/inst-log/
.
PRE_INSTALL
Uvedený balík ze seznamu balíků bude instalován dříve než všechny balíky SuSE distribuce.
Příklad:
PRE_INSTALL $I:/suse/ADD_FILES/preinst.rpm
POST_INSTALL
Uvedený balík ze seznamu balíků bude instalován potom, co budou nainstalovány všechny balíky SuSE distribuce bez potřeby výměny média.
Příklad:
POST_INSTALL $I:/suse/ADD_FILES/postinst.rpm
LAST_INSTALL
Uvedený balík ze seznamu balíků bude instalován poté, kdy budou nainstalovány všechny balíky SuSE distribuce. Tento zápis má smysl pouze v případě, kdy provádíte instalaci z více CD. Při instalaci přes NFS nebo jediného CD je LAST ekvivalentem POST, a proto by neměl být používán.
Příklad:
LAST_INSTALL $I:/suse/ADD_FILES/lastinst.rpm
PRE_SCRIPT
Uvedený skript bude vyňat ze seznamu skriptů a spuštěn před instalací prvního balíku SuSE distribuce.
Příklad:
PRE_SCRIPT $I:/suse/ADD_FILES/scripts/prepare
POST_SCRIPT
Uvedený skript bude vyňat ze seznamu skriptů a bude spuštěn po instalaci všech balíků SuSE distribuce, které se nacházejí na daném médiu.
Příklad:
POST_SCRIPT $I:/suse/ADD_FILES/scripts/add_user
LAST_SCRIPT
Uvedený skript bude vyňat ze seznamu skriptů a bude spuštěn po instalaci všech balíků SuSE distribuce bez ohledu na počtu médií. Tento zápis má význam pouze v případě, kdy provádíte automatizovanou instalaci z více CD. LAST je ekvivalentem POST, a proto by neměl být používán.
Příklad:
LAST_SCRIPT $I:/suse/ADD_FILES/scripts/last
Je možné roztřídit druhy instalací do počítačů a pro tyto druhy instalací
definovat různá omezení nebo naopak rozšíření. Pro každou z těchto skupin
může existovat zvláštní info soubor, kde jsou umístěna specifická nastavení pro
danou skupinu a které upravují centrání info soubor. Název uvedený v druhu
instalace (např. "tex") bude doplněn o prefix "info". Pokud bude uveden jako
druh instalace "tex, bude načten soubor info.tex
načten do
suse/setup/descr
na instalačním médiu.
O příslušnosti k druhu instalace rozhoduje seznam názvů počítačů a/nebo IP adres. U názvů počítačů mužete použít hvězdičku jako zástupný symbol, u IP adres můžete zadat celé oblasti. Je proto možný zápis *.subnet.company.cz, stejně jako 192.168.102.20-40. V tomto seznamu může být odděleno čárkou i více oblastí.
Počítač může být součástí více druhů instalace, potom budou jeden po druhém načteny info soubory. Obecně má smysl rozlišovat druhy instalací pouze v případě, pokud jsou používány IP adresy automaticky z bootp- nebo DHCP serveru.
Příklad:
CLASS 192.168.102.1-20,192.168.103.100-110 tex CLASS *.subnet.company.de x11